MASTERS OF ROCK 2012 - METAL FOREVER & METAL MAN

NEDĚLE

Poslední den festivalu už znamenal jen pár kapel, co jsem chtěla vidět, a první z nich byli Britové Hell. Tahle kapela mě hodně zaujala už svojí deskou a především videoklipem, kde ukázali svou zvráceně křesťanskou image. Zpěvák David Bower je naprosto brilantní ve všech ohledech. Má úžasný hlas a (stejně jako zbytek kapely) image dotaženou k dokonalosti. Všichni nosí mrtvolný bílý make-up a červené kontaktní čočky, David je oblečen jako kněz a na hlavě má trnovou korunu. Navíc má takový ten muzikálový mikrofon, přidělaný ze strany k hlavě, aby ho nemusel držet a měl volný prostor pro svá působivá gesta. Jak poznamenala kolegyně, možná mu je 273 let, ale pořád je to sexy chlap a jeho image zvráceného kněze to jenom podporuje. Kapela dokázala publikum uhranout i za plného denního světla, dokážu si představit tu úžasnou atmosféru v noci. Jejich image je navíc podpořena i skvělým heavy metalem. Skladby jako „On Earth as It is in Hell“, „Plague and Fyre“, „Macbeth“ nebo „Save us from Those Who Would Save us“ jsou totální pecky, obzvlášť když jsou naživo provedeny s takovou grácií. Rozhodně chci co nejdřív vidět plnohodnotnou show a Hell tímto pasuji na největší překvapení celého festivalu. (A úplně nejlepší by bylo, kdyby jeli turné s Powerwolf.)

Paula Di´Anna s lehkým srdcem vynechávám (nikdy jsem ho neměla moc v lásce) a radši se přesouvám na vedlejší stage, kde Eagleheart představují nového zpěváka. Podle původního plánu měl ještě Mástr odzpívat odejitý Vojta Šimoník, ale když nedorazil na jeden z předchozích koncertů, donutilo to kapelu představit nového pěvce Romana Sáčka už teď. Ten se samozřejmě snažil vytáhnout, co to šlo, ale ze začátku se mi zdálo, že to s těmi výškami trochu přehání. S dalšími skladbami mě ale čím dál víc přesvědčoval o svém brutálním rozsahu a o schopnosti svůj hlas v těžkých vokálních linkách používat. Některé jeho výšky mi opravdu braly dech (jemu ovšem ne, ten si následně pokračoval ve zpěvu, jako by nic). Navíc opravdu dokázal pracovat s publikem (které se sešlo ve velkém počtu a projevovalo se dostatečně hlasitě) a vypadal, že si vystoupení neskutečně užívá. Bohužel to kapela odnesla zvukově, a ačkoli zvukaře urgovala prakticky po každé skladbě, stáhnout zpěvy z odposlechu bubeníka se mu prostě nepovedlo – místo toho stáhnul samotný zpěv. Kluci se s tím ale statečně poprali, vedle skladeb z nové desky nabídli publiku ještě třeba „Don´t Turn Your Head“ nebo „Moment of Life“. I přes příšerný zvuk to bylo hodně živelné a povedené vystoupení, takže o budoucnost kapely se absolutně nemusíme bát.

Na hlavním pódiu byla právě v plném proudu show Tiamat. No – v plném proudu… to se asi o tomhle typu hudby říct nedá. Já jenom procházela kolem a už mě to uspávalo. Tohle pro mě opravdu není, takže jsem se k pódiu vrátila až na Gotthard. A byla jsem před nimi stejně nervózní, jako před Kamelot. Samozřejmě, odchod a úmrtí zpěváka se dá jenom těžko srovnávat, obzvlášť když navždy odejde někdo tak úžasný, jako byl Steve. Nováček Nic Maeder měl nelehkou pozici, ale zvládnul ji naprosto dokonale. S přehledem dirigoval celou show, bez mrknutí oka dával čistě a precizně všechny tóny a ke všemu vypadal sympaticky. Při některých skladbách vzal do ruky i kytaru a celé kapele to dohromady skvěle šlapalo. I slabší skladby z nové desky jako „Starlight“ zněly naživo parádně, ale když došlo na starší kusy, to byla teprve opravdová pecka. Nicovo podání hitů jako „Dream On“, „Gone Too Far“, „Sister Moon“, „Mountain Mama“, „Hush“ (kterou hlasitě podpořili fanoušci), „Lift U Up“ nebo „Anytime Anywhere“ bylo naprosto suverénní. Chvílemi se mi vybavilo, jak na tomhle pódiu stál Steve, když jsem Gotthard s ním viděla poprvé a naposled… a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Jenže moje snaha padla ve chvíli, kdy Nic uvedl baladu „One Life, One Soul“ věnováním vzpomínce na zesnulého zpěváka. Díky tomu, jak nádherně byla skladba zazpívaná, jsem se už neudržela, a celou jsem ji probrečela jak želva. Vystoupení „nových“ Gotthard mě neskutečně bavilo po všech stránkách. Volba skladeb i jejich provedení nemělo nejmenší chybu a nálož emocí nebrala konce. Gotthard byli pro mě třetí a poslední vrchol festivalu a já ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem ráda, že to tak dopadlo.

Následně mi vůbec nedělá problém oželet následující Arch Enemy a přesouvám se znovu na vedlejší pódium, abych se podívala na speedaře Scelet. Těm vystoupení na Mástru opravdu bodlo. Sluší jim hrát před inteligentním publikem (které se naštěstí v dostatečném počtu sešlo), fungovaly české i anglické skladby z obou desek (a i z té připravované) a kapela vypadala nadšeně. Sýsák ukázal skvělou pěveckou formu a jsem si jistá, že ten večer si kapela zaslouženě získala spoustu nových fanoušků (druhý den jsem zaslechla pár lidí o tomhle vystoupení pochvalně mluvit). Asi nejvíc fungovala letitá „Labyrint“ a Scelet zase jednou dokázali, že se můžou směle měřit s českou melodickou špičkou.

Arch Enemy na hlavním pódiu mezitím rozpoutávali peklo a příznivci žánru si rozhodně neměli na co stěžovat. Angela opět oslňovala jak hlasem, tak drsňáckým vystupováním, a kapela to nemilosrdně drtila bez zbytečných kudrlinek. Dost mě překvapilo karoake na pravém promítacím plátnu, které bylo doplněné o něco, co většinu času vypadalo jako vizualizace z Winampu. Ale budiž, jen si myslím, že lidé v davu, kteří neviděli na pódium, by možná víc ocenili, kdyby se promítal koncert. Ze skladeb, které jsem stihla, mě docela zaujaly „No Gods, No Masters“ a „Nemesis“ – takže, ačkoli mě tahle kapela moc nezajímá, nakonec to byla příjemná podívaná.

S hodnocením Sabaton jsem v extrémně zapeklité situaci a tak nějak nevím, jak se k tomu postavit. Ale zkusme to nejdřív co nejvíc objektivně. Sabaton jsou u nás gigantická kapela a podle toho vypadal i dav, který na samotný závěr festivalu zůstal. Začátek koncertu byl stejný, jako už pěknou dobu – kompletní „Final Countdown“ (která už mě pěkně štve) a následné představení „We´re Sabaton and this is Ghost Division“. Kapela vyměnila čtyři členy, po tom se nedá čekat, že to bude znít stejně. Jenže, podle ohlasu publika to drtivé většině vůbec nevadilo. Joakim je pořád stejně skvělý frontman a bavič (jeho české hlášky neomrzí), zpívá pořád stejně a publikum ho žere. Výběr skladeb byl výborný – jen škoda, že ze skvělé nové desky zazněly jenom „Carolus Rex“ a „Gott mit Uns“ – za druhou jmenovanou jsem ale opravdu ráda. V české premiéře zazněla „Midway“ a Joakim tvrdil, že i „Talvisota“, ale já jsem si celkem jistá, že ji před třemi roky hráli na Basinfire festu. Dojemnou pasáží bylo, když kapela zařadila skladbu „Far From the Fame“, napsaná speciálně pro české publikum a věnovaná Maršálu Karlu Janouškovi. Naopak dost podivně vyznělo vyhodnocení „sčítání metalistů“ – losování a vyhlášení vítěze ještě beru, třeba i to předání peněz, ale to podepisování dokladů už bylo protivné zdržování, jsem si jistá, že tohle ve zmrzlém publiku fakt nikoho nezajímalo. Zato kapela měla celou dobu obrovský ohlas.
(Tak… a teď se na to prosím se mnou pojďte jen tak pro zajímavost podívat mýma očima. Nechci tenhle zaujatý názor nikomu cpát, ale zkuste mě pochopit. Za posledních pět let jsem viděla 24 koncertů Sabaton, což je dostatečný materiál pro srovnání. Tohle byl zdaleka ten nejhorší. Klávesy v jejich skladbách vždy hrály podstatnou roli – bohužel, ze samplů znějí podivně a podle mě to skladby dělá poloviční. Nic proti stylu hraní nového bicmana, ale díky tomu, že si upravil bicí podle sebe, hraje toho maximálně tak polovinu, co původně hrál Mullback – a já slyším a registruji každý špatný úder. Stejně jako každý odlišný tón ve sborech. Starý line-up kapely pro mě čtyři roky znamenal opravdu hodně a to je teď pryč. A přesvědčit se o tom naživo bylo, věřte mi, neskutečné utrpení. Podruhé ten den se mi chce brečet, tentokrát vzteky. A ti noví kluci, co stojí na pódiu, za to vlastně ani trochu nemůžou. Je to spíš kvůli tomu, co bylo, a už nikdy nebude. Takže se zvedám a ještě před koncem odcházím s tím, že Sabaton už nejsou pro mě. Ale jak říkám, berte tohle jenom jako osobní výlev navíc, nikomu se to neodvažuji cpát jako objektivní názor).

Letošní Masters of Rock byl jako vždy velmi náročný. Plus byla určitě většina kapel, na které jsem se těšila a několik navíc, které hodně překvapily. Bednu za nejlepší vystoupení berou (bez udání pořadí) Kamelot, NeonFly a Gotthard. Dobře fungoval systém vratných kelímků (až na to vracení), v areálu bylo čisto. K mínusům bych zařadila zvuk, slečnu moderátorku s nepodloženými informacemi a ceny piva. Jinak jsem ale letos odjížděla nadmíru spokojená, výlet do Vizovic se zase jednou vyplatil.

Ray 

 

Žít v ozvěnách - recenze STAYMETAL.NET - Španělsko

Není to dlouho, co jsme ohlásili, že vyjde nová deska české skupiny SCELET, a já, motivovaný svou vrozenou zvědavostí na skupiny z cizích zemí (většinou mají skvělé písně, ale ubožejší produkci), jsem si stáhnul písničky, které mají online a byl jsem příjemně překvapený. Je pravda, že produkce by se dala i zlepšit, ale vůbec se mi nezdála jako faktor rozhodující k tomu, aby je člověk přehlížel. Takže jsem se rychle a zběsile zmocnil desek a od té doby jsem jim plně oddaný.

 

SCELET pochází z Česka, a na rozdíl od svých krajanů ze skupiny SALAMANDRA, tito doopravdy zpívají v rodném jazyce, s výjimkou čtyř skladeb, které jsou anglicky (jedna z nich je instrumentální). Zdá se mi, že znamenají velký krok vpřed, protože mají v tomto hudebním stylu velkou budoucnost. Jak dobře víte, jazyk je obvykle faktor, který vás zabrzdí ve chvíli, kdy se máte do toho „vcítit“. Jsme tak děsivě zvyklí slyšet všechno anglicky a v menším měřítku španělsky, což sebou nese určitou zdrženlivost experimentovat v hudbě s novými jazyky. V mém případě jsem byl přinucen situací, poněvadž konkrétní desky bylo potřeba si poslechnout v němčině, francouzštině, ruštině, finštině a teď i češtině. Problém byl jednoduchý, buď zapomenout na EQUILIBRIUM, MANIGANCE, CATHARSIS či EPIDEMIA, TERASBETONI a SCELET a nebo se jim přizpůsobit. Snadno si představíte, že jsem se rychle adaptoval na zahraniční jazyky.

 

A co to vlastně dělají? Jak jsme uvedli v jejich ohlášení, SCELET jsou dobrý exponát nové várky mladých skupin, které vycházejí na celém světě, velmi ovlivněné „boomem“ melodického evropského power metalu z konce minulého tisíciletí, totiž chytají se věcí od skupin STRATOVARIUS, GAMMA RAY, SONATA ARCTICA, a samozřejmě HELLOWEEN. Souhrnem, mají lehké riffy s tendencí ke speedu, ačkoliv občas nám dají spatřit něco neoklasického, bicí jsou dost přítomné ale nikoliv jednotvárné. Klávesy systematicky podepírají všechny písně, dobrá kytarová sóla skvělá v trvání a technice s geniálními a krátkými duety s klávesami. Přítomnost houslí ve velkém počtu písní mi přijde rozhodující. Zpěvák, ten by se asi měl nejvíce zlepšit, zvlášť když zpívá anglicky a když používá vysokých tónů, má vysoký rozsah, ale neměl by ho přetěžovat.

 

Desku tvoří deset písniček, osm se zřetelným charakterem poweru, jedna balada a jeden převzácný kus klasické hudby s kytarami na instrumentální způsob. Vyzdvihuji údery 200, zcela typické pro desku, kytarová a klávesová melodie velmi rychlá, s dobrým refrénem, který se zdůrazní na závěr písně, kde extáze bicích vybuchuje v celé své nádheře. Fly away je druhá tvář poweru, typický chorál desky, zpívaný v angličtině a s refrénem skandujícím ve všech vašich smyslech, bezpochyby nejpřístupnější píseň, i když zrovna v ní se objevují největší nedostatky zpěváka, přesto jednoduchá a typická pro svou kompozici, velice zdařilá melodie úvodních kláves tě přiměje, že částečně zapomeneš na hlasové nedostatky a soustředíš svoje smysly na intonaci její poddajné melodie a na zpěv refrénu.

 

Válka V Nás je ovlivněná GAMMA RAY a HELLOWEEN, refrén více naivní ale stejně poddajný, soustředěnost na nový duel kytarových sól a kláves, krátké ale intenzivní. Žít V Ozvěnách má další mocnou počáteční melodii, housle se objevují jako přemostění, což se stává geniálním momentem, ohromný mocný sborový refrén, sólo kytary a kláves krátké a precizní s tím, že to nejlepší teprve přijde, po několikanásobném poslechu refrénu nás nechávají s jakýmsi skvostným finále kláves, houslí a kytary.

 

Orfeus a Life Has two Days jsou trochu jiné, ta poslední s jasným helloweenským nádechem, zatímco ta první je crescendo, které končí báječným refrénem, obě jsou různorodé a velmi hbité na poslech, aniž by se ale jakkoliv upustilo od poweru; všimněte si refrénu Orfea a znovu přítomnosti houslí, které tomu dávají mistrovský dotek hlavně na konci písně, kde refrén získává větší dimenzi - skvělá píseň. Tak Pojď nese určité doteky neoklasického metalu, které je vidět na počátečním riffu, refrén jednoduchý ale podle mě dostatečně účinný, navíc počítá s houslemi, které povznesou píseň o pár bodů nad průměr, stejně jako v Prokletí Vlka, jejíž tak bezprostřední refrén bude doznívat ve vašich hlavách ještě nějakou dobu, na konci písně vás znovu očekává další skvělý duel kytar a kláves v sólu a refrén přecházející do vyšší tóniny.

 

Balada není moc účinná, ale není špatná, nijak to nepřehání a nakonec tu uvedu speciální zmínku o instrumentální Swang Song, která tě nechá se špatnou chutí v puse, protože jako závěr celkového představení očekáváš velkolepější střih, nicméně po jejím poslechu jsi dost překvapený. Její struktuře dominují housle a piano, uprostřed písně se přidají kytary a o trochu později bicí a konečný výsledek je uvolněný kousek klasické muziky, malý klenot převlečený za instrumentálku.

 

Upřímně řečeno je to jedno z překvapení roku, s velice pěkným zvukem, produkci je potřeba zlepšit, ale mějme na paměti, že je to autoprodukce, můj výběr splnili vrchovatě. Toto říkám přívržencům skupin GAMMA RAY, STRATOVARIUS, HELLOWEEN nebo SONATA ARCTICA svým sklonem víc speedové: pokud vám nevadí, že zpívají česky, tato deska mi připadá velice zajímavá, jestli vám záleží na jazyce, je načase, abyste překročili určitá tabu a začali s češtinou z rukou skupiny SCELET.

 

Almighty 83/100

Žít v ozvěnách - recenze SPEED OF LIGHT

Už prvé CD „Labyrint“ bol taký malý zázrak. Veď v našich končinách je poctivého speed metalu ako šafránu. Česi SCELET po dvoch rokoch (možno necelých, neviem presne) prichádzajú so svojím druhým albumom. Opäť vychádza vo vlastnej réžii, ale to nakoniec nevadí. SCELET stále hrajú speed metal, prípadne power/speed metal. Podľa toho, ako sa na to pozriem (nie je to celé rýchle). Polovica piesní je ale určite rýchlych a to je dobre! Páni sa nám opäť zlepšili a už máme v Českej republike trojboj! SALAMANDRA, SCELET, SYMPHONITY (bývalý NEMESIS). Tri kapely „prostě umí“ speed metal, prípadne niečo príbuzné a to stojí za to. Už to je lepšie ako za komančov, resp. tesne po, veď bolo načase! Škoda, že aj na Slovensku nemáme nejaký speed metal a keď aj, tak spevákov už vôbec nie. Nové CD SCELET je opäť nadupané a hudobne mu nemám čo vytknúť. Spevácky áno – angličtina v podaní Petra Sýsa je veľmi divná a znie ako ELÁN po anglicky... Intonácia je „hezky česká“. To treba zlepšiť. SCELET sa totiž odvážili dať tri piesne na nový album v angličtine (dokonca aj slaďák). Výsledok mohol byť veru aj lepší. To je jediná chyba inak vymakaného albumu. Texty sú dobré, spev a muzika tiež. Ak sa hrá speed, je to pecka. Páni vedia pekne mastiť. Naučili sa dobrému zvyku, zrýchľovať v refrénoch ako voľakedy napr. GAMMA RAY. Každá druhá skladba je speed alebo power/speed a to ja veľmi rád. Je to bezva, žerem! Zvuk je tiež super, dokonca počujem aj basgitaru. Ak budú takto SCELET hrať naďalej, môžu byť aj české jedničky. Konečne nejaký poriadny speed, lebo už aj na Zemi ho vychádza ako šafránu...

 

Maťo Kimlička

hodnotenie: 9/10

 

Žít v ozvěnách - recenze METALZONE

 

Abych řekl pravdu, kapel hrajících melodický metal, tzv. speed metal (nenávidím toto škatulkování), a k tomu ještě kvalitní, je u nás jako šafránu.

 

Člověka vždy potěší, když slyší hrát kapelu jeho oblíbený styl a ještě ke všemu s českými texty, i když jen z části. Na albu Žít v ozvěnách jsou songy jak v českém, tak anglickém jazyce.

 

Co na první poslech zaujme je zvuk. A ten je opravdu kvalitní. Všechny nástroje jsou krásně čitelné a nepřehlušují se navzájem.

 

Naštěstí se Scelet vyvaroval klišé „tancovačkových zábavovek“. To pohřbilo nejednu kapelu.

 

Určitě musím vypíchnout píseň Prokletí vlka. Tento song se na nás valí rychlostí a melodikou ze všech stran. Ostatně stejně tak celé album.

 

Za zmínku určitě stojí kytarová sóla. Zařežou se vám do ušních bubínků a ne a ne se pustit.

 

Ostatně výkon dalších muzikantů nezůstává nějak pozadu. Určitě by bylo zajímavé zabrousit občas do prog metalových vod. Řekl bych, že by to celou strukturu skladeb obohatilo. Instrumentální vybavení na to kapela má.

 

Ať už ultrarychlá 200, či ve středním tempu zahraná Keeper of light, nebo instrumentální Swan song, album není nějak „rozhárané“ a vše drží jako celek.

 

Myslím, že Scelet vydali album na úrovni a řekl bych, že předčí kdejaké nahrávky z jiných zemí.

 

Fanouškovi tuzemské metalové scény zcela doporučuji.

 

 

Recenzent: Milhaus

 

Hodnocení - Milhaus

7/10

 

 

Žít v ozvěnách - recenze FOBIA zine

 

další fotografie Když se mi do ruky dostalo CD kapely Scelet, vzpomněl jsem si na povídání s Vaškem Mrzenou z Rimortis, který o Scelet tvrdil, že hrají hodně podobnou muziku a že se mu líbí. Scelet své kolegy dokonce trumfli, protože jejich placka je origoš lis. S obalem už to tak slavné není, titulní kresba nic moc, vnitřek je jak z roku cvaj, texty jsou velmi malým, takřka nečitelným písmem (přitom prostřední dvojlist zabírá úplně zbytečná live fotka) – tak to se mi moc nelíbí. A když už jsem u těch slov, trochu jsem se začetl. Myslím, že profesor češtiny by zaplesal. Otřesná hrubice (vlk má chuť vít – to je snad třetí třída ZŠ), strašlivý slovní obraty - jen pro ilustraci a bez vytržení z kontextu první sloka skladby Orfeus: Přišla chvíle jedinečná zjevila se zář - vešla víla přenádherná byla její tvář - proč srdce mý tak buší já se musím ptát - proč cítím oheň v žilách kolovat v nich začíná - já stojím přikovanej jak solnej sloup - z nohou mých těžkej kámen nemůžu se hnout. Čárky nechť si každý přimyslí, kde libo, v tiskovině nejsou. Holt lidi nejsou a dát dohromady kvalitní český texty je problém ... ale vylézt na světlo světa s takovou slátaninou? A není to případ jen téhle skladby, ale prakticky všech v jazyku mateřském. Třetina písní je opatřena anglickými slovy, která aspoň tak netahají za uši.

 

A hudba? Klasický melodický speed metal s velkým množstvím kláves. A to tak velkým, až to místy působí rušivě. Z tohoto ranku je hned úvodní a titulní Žít v ozvěnách. Klávesy zde znějí takřka neposlouchatelně, naproti tomu skladbu hezky podbarvují housle hostujícího muzikanta. Pochvalu zaslouží také rytmika. Basa je na stylové poměry pestrá a hlavně parádně zní. Bicmen drží svižné tempo, hraje přesně a dva kopáky duní tak, jak to má být. Úvod Orfea a zase ty protivný klávesový zvuky, který naštěstí střídá docela slušnej nářez. Jenže postupně se skladba začne utápět ve stylovém klišé a nepřidá ani trochu nejistý

zpěv ve vysokých polohách. Odrhovačka Tak pojď patří na zábavu a ne na speed metalovou desku. Když jsem album poslouchal jako kulisu, nepřišlo mi až tak slabý, ale když se soustředím, je to horší. Tahle kapela nepřináší nic osobitého, invenčního, zajímavého, jen přehrává stokrát ohrané postupy. Po nemastném neslaném Prokletí vlka následují dvě anglicky nazpívané skladby. Keeper of light je pomalá a chybí mi v ní housle, jinak je to v rámci alba nadstandard. To se o Life has two days ale říci nedá. Zase rychlé tempo, zase dobrá rytmika (platí prakticky pro všechny skladby), solidní kytary, ale žádnej nápad. Ani angličtina mi moc nevoní, raději bych dal přednost češtině – jenže tu shazují texty - takže si asi nevyberu. Pozornost si zaslouží závěrečná instrumentálka, která mi přijde jak od jiné kapely. Žádné vlezlé melodie, umírněnější klávesy, příjemné housle a skvostná kytara – když to jde tady, proč ne v ostatních skladbách? A pochválit musím také zvuk (studio Benas), nahrávka zní dobře, všechny nástroje jsou velmi dobře čitelné.

 

Neposloužím srovnáním s nějakou zahraniční veličinou, spíše porovnám s kapelama z domácích hvozdů. A nevypadá to srovnání pro Scelet zrovna dobře. Na Rimortis, Nemesis, Salamandru a Cruel tahle parta nemá ani náhodou. Takže jedinej, s kým to hraje na plichtu, jsou Epitaf. Hudebně jsou Sceleti asi hitovější, ale ty děsný texty... Epitaf možná zpívají o hloupostech, ale je to spíše sranda kapela, oproti tomu Scelet se tváří vážně a zpívají totální kraviny. Je mi líto, ale tohle není nahrávka, ke který bych v budoucnu s chutí vracel.

 

 

Hodnocení autora: 4

 

Autor: Johan

Datum: 20. 10. 2006

Žít v ozvěnách - recenze ALANROHAN.net

Recenze by Alan

 

10 skladeb 47minut. Poslední album Speed metalových snad by se dalo i říci veteránů. Pokud bych měl jejich dráhu trochu zmapovat tak toto album je vysoce propracované a nestydím se říci snad na můj popud nebo na popud dalších lidí zavítali i do Anglických textů a jen dobře skladby s anglickým zpěvem jsou ještě o další příčku výše. Tím bych nechtěl schazovat český zpěv a u SCELETu zní i čeština úžasně. Jak jsem již už napsal při recenzi prvého alba Speed se musí nejen správně zahrát ale umět i odezpívat, aby z toho pak nebyl big beat, nic proti big beatu pokud si neříkají kapely že jde o Heavy nebo Speed a napíší přímo ROCK nebo Big Beat, což SCELET nemusí.Vraťme se k albu a nebudu se moc rozepisovat vezmu to tak nějak zkrátka a rychle. Zvuk suprový hudba propracována zahrané na jedničku nebo chcete li na 100%ní výkon. Abych stále nechválil tak přeci jen dvě výtky- první použití dalších hudebních nástrojů ( líbí se mi to že tam jsou, zvednou a umocní hudbu na poslech bombastické ), jenže mně vadí když přijdu na koncert kapelu jsem na živo neslyšel, pouze při poslechu z desky a pak jim tam nástroje chybí. Možná se ale mýlím a housle mají na svých vystoupení přeci jenom jsem SCELET naživo viděl naposledy někdy před rokem a tady je druhá výtka k Petrovi ( zpěv )- protože jsem tě slyšel na živo a běhal mi mráz po zádech, protože jseš opravdu kurevsky dobrej zpěvák ve svém žánru tak tobě dávám 97% za výkon všem ostatním 100%. Neboj se do toho víc opřít ty nato totiž MÁŠ a to je podstatné, neboj se táhnout vejšky ještě vejš máš to v hrdle. Přes tyto ale drobnosti doporučuji 100% toto album zakoupit cena je přijatelná 250kč na manager@scelet.cz www.scelet.cz a samozřejmě pro poslech vybrána mp3 KEEPER of LIGHT a během týdne se sem vraťte ještě jednou bude zde umístěna druhá pracovní skladba budu chtít pak váš názor co se Vám kdož tuto recenzi budete číst vícero líbí.A na závěr pokud jste četli v některých jiných časopisech né moc valnou recenzi na toto album ( já tedy ano), tak to neberte vážně protože dnes mám pravdu já a po poslechu mp3 která je zde umístěna musíte- alespoň valná většina poslouchající Rock či Metal se mnou souhlasit.

 

Žít v ozvěnách - recenze z portálu Metalopolis

Autor: Louis (Luboš Martinec), Zveřejněno: 5.10.2006

 

Tisíce otázek mi vyskočilo před očima, když jsem se dobral pravé podstaty „Žít v ozvěnách“, druhé řádné nahrávky východočeských SCELET. Přesněji řečeno tisíce a jedna, jedna, která všechny ostatní s přehledem přebila. Proč? Proč se parta muzikantů vzhlédnuvší se ve STRATOVARIUS neodhodlá k ničemu odvážnějšímu, než jen k bohapustému napodobování svých velkých vzorů? Proč k tomu zpívá české texty, které byly zřejmě ušity zatraceně horkou jehlou a ještě jen tak „aby se neřeklo“. A proč mám takový neodbytný pocit, že si ještě navíc od toho všeho něco slibuje?

 

Odpověď ovšem neznám, hledat ji ani nehodlám a mám za to, že pokud by si s ní snad někdo chtěl skutečně lámat hlavu, musel by se nejspíš pustit do velmi podrobné analýzy poměrů v českém metalu hluboko do minulosti a neopomenout při tom žádnou podstatnou skutečnost (včetně onoho otřepaného faktu, že takto hrát nepochybně baví). A stejně, čemu by to vlastně pomohlo. SCELET určitě ne, protože ti o sobě rozhodli už v okamžiku, kdy „Žít v ozvěnách“ naprosto neinvenčně a s úplným odkazem na Tolkkiho finské speed metalové velikány přiváděli na svět. Samozřejmě při tom kladli důraz především na bohaté a dominantně znějící klávesové party, na typický způsob kytarového vyjádření a tak trochu i na poměrně vyšší ústřední vokál. Tak trochu, protože zatímco s klávesovým a kytarovým provedením v rámci úzkých a neoriginálních možností (které si ostatně vytýčili) víceméně nepřestřelili, se zpěvem Petra Sýse už je to poněkud horší. Petr zkrátka není druhým Kotipeltem a navíc mu v některých okamžicích celkem slyšitelně dochází energie. Zásadní problém téměř všech skladeb na albu (krom závěrečné instrumentálky „Swan Song“, jíž přece jen neschází trocha svébytnosti) je proto zcela zřejmý. Okopírovaný speed metal (obal celé nahrávky, jenž vysloveně evokuje obaly hádejte koho, už ani nekomentuji), hnaný navíc přes již značně opotřebovaný kopírák zkrátka nemá naději na ocenění a to skutečně ani náhodou. Sympatické hostující housle jako jediné s tím v tomto směru sice nemají nic společného, nicméně, a to je podstatné, vezou se také.

 

Poslední krok k sebeznevážení pak kapela podniká v textech, tedy v českých textech, neboť na albu najdeme i několik anglických věcí, které všem (pouze) česky mluvícím do jisté míry schovávají to úplně nejkřiklavější. Pominu-li témata, ke kterým nejspíš nelze mít nic zásadnějšího, neboť je zcela jistě věcí každého, o čem bude zpívat, dostávám se nutně k provedení a tady už to (opět) skřípe. A nezlobte se na mě, zaposlouchám-li se (namátkou) do takových bonbónků jako: „... teď na tě čeká břeh Rubikónu, tvá noha sama do něj kráčí, ty nezabráníš kroku tomu, jen rudě září oči tvý...“ („Prokletí vlka“) nebo „...víra tvá ve vítězství je silnější než ty sám, stoupáš vzhůru ke hvězdám, neprohrát je víra tvá, tak šlápni na pedál, k cíli blíž zas o krok dál...“ („200“), nemohu se než jen soucitně pousmát. Propánajána, jak hluboko se dá také klesnout.

 

Tedy pokud snad někdo pochyboval o tom, že český speed metal má také svoji odvrácenou tvář, může si poslechnout současný SCELET (starší tvorbu kapely, abychom věci uvedli na pravou míru, neznám) a třeba se jeho názor otočí o stoosmdesát stupňů. Pravda, třeba také ne, ale... k čertu s tím! Tohle je zkrátka špatně a basta.

 

Hodnocení: 3/10

 

Rozhovor pro webzine PANDA MUSIC

VYŠLO VÁM DRUHÉ CD, PŘEDSTAV HO ČTENÁŘŮM

Nové CD se jmenuje „Žít v ozvěnách“, obsahuje 10 písniček, z čehož 3 jsou zpívané anglicky. Skladba „Swan song“ je instrumentálka.

 

SROVNEJ NOVÉ CD S PŘEDCHOZÍM

Nové CD je výsledkem vývoje kapely za poslední dva roky. Základ písniček zůstal stejný, jako na prvním albu, stále klademe důraz na melodiku a rychlost, jen jsme na naší novince použili složitější aranže, vyhrávky a sóla. V neposlední řadě jsme si vytyčili cíl, že toto CD natočíme jako profi kapela a nebudeme dělat žádné kompromisy. Na tom má také velkou zásluhu Míla Sládek, který se mimo jiné ujal i role producenta a pečlivě dohlížel na každou nahranou notu.

 

NA NOVÉM CD JSOU TŘI PÍSNĚ V ANGLIČTINĚ. DO BUDOUCNA CHCETE ZPÍVAT POUZE V TOMTO JAZYCE? /DOUFÁM, ŽE NE :-) /

Chtěli jsme udělat takový pokus a myslím, že jsme udělali dobře. Angličtina přeci jenom zní daleko lépe, nicméně zcela anglicky asi zpívat nebudeme, protože naši fanoušci si na české texty potrpí, což dokázala i anketa, kterou jsme měli na našem webu. Ale toto ukáže až čas, třeba někdy natočíme 2 verze desky, kdo ví ;-)

 

VE SKUPINĚ PROBĚHLA I PERSONÁLNÍ ZMĚNA …. VLASTNĚ KDYŽ SE TO VEZME TAK DVĚ. TOU PRVNÍ JE NOVÁ ČLENKA SKUPINY LÍDA, PŘEDSTAV JI ČTENÁŘŮM…

Lída k nám přišla na začátku letošního roku, kdy se Hujer rozhodl skončit s hraním. Je paradox, že jsme nového baskytaristu hledali po celých Východních Čechách a nakonec jsme našli Lídu, která bydlí 3 km od naší zkušebny. Myslím, že mluvím za celou kapelu, když řeknu, že Lída vnesla nový vítr do plachet Sceletu, její skvělá technika hry a nasazení s jakým se do toho umí opřít, kapelu dostalo o velký krok dál a na novém CD je to opravdu slyšet. Ve všech skladbách si Lída dělala aranže sama a protože poslouchá jinou muziku než my, dala naší hudbě další rozměr. Navíc umí Lída skvěle zpívat, což se můžou všichni přesvědčit ve skladbě „Life has two days“. Jinak Lída působí ještě ve své kapele s názvem RECYCLED INDIGO, která právě dokončuje své první demo.

 

A DRUHOU JE, ŽE PETR SE VZDAL KYTARY, A UŽ JEN ZPÍVÁ. SICE JE MI JASNÝ, ŽE TO NENÍ HRAČKA HRÁT NA KYTARU A JEŠTĚ ZPÍVAT, ALE PŘESTO NENÍ TO ŠKODA?

No to byla vlastně náhoda, Petr měl úraz, a protože nemohl mít na krku kytaru, tak jen zpíval a byl to takový rozdíl, že když se uzdravil, tak už se ke kytaře nevrátil. Ono je opravdu hodně těžké hrát a zpívat najednou, protože ta kytara Vás svazuje a nutí zpívat melodii, co se hraje. Proto jsme nechali tento stav a na zpěvu je to doufám znát.

 

VAŠE CD JSTE SI OPĚT VYDALI SAMI. ŽÁDNÁ FIRMA SE NEOZVALA?

Myslím, že ještě nejsme natolik známí, aby se o nás firmy prali, sehnat firmu se sice dá, ale takové podmínky, které nám jsou ochotni poskytnout, zase kapele nic moc nepřinesou. Pokud firma do kapely opravdu neinvestuje tak si myslím, že je lepší jít svou cestou. Uvidíme, co přijde po tomto CD třeba….

 

JE TŘEBA NA TO ŽE SI TO VYDÁVÁTE SAMI, CD JSOU ZPRACOVÁNY PROFESIONÁLNĚ, TO URČITĚ ZABERE DOST ČASU…

No ano to je pravda, vše zabere hodně času a stojí to také velké peníze. Toto CD jsme připravovali dva roky a jenom samotné natáčení trvalo čistých 52 dní. Ale pokud chcete udělat profi desku tak nelze nic uspěchat. My bychom nedokázali za měsíc vymyslet 10 písniček a za týden je natočit.

 

SICE JE TO HODNĚ PŘEDČASNÉ, NICMÉNĚ BUDE MÍT ZADNÍ OBAL NA TŘETÍM CD PODOBNÝ MOTIV ZADNÍ STRANY, JAKO DEBUT A DRUHÉ CD? PTÁM SE PROTO, ŽE TO JE DOBRÝ NÁPAD PODLE MĚ. NA PRVNÍ POHLED ZADNÍ STRANY OBOU CD VYPADAJÍ STEJNĚ, OVŠEM JAK ŘÍKÁM, JEN NA PRVNÍ POHLED. TAKŽE BYSTE V TOM MOHLI POKRAČOVAT, NE?

Jasně je to náš záměr a i takový vtip inspirovaný hláškou Rudolfa Hrušínského z jednoho filmu: „Já maluju jenom zámek“, myslím, že tohle na obalu desky ještě nikdo nepoužil, takže nám to přišlo zajímavé. I na třetím albu, „Jezero smrti“ bude a já už od našeho grafika Oldy Horáka viděl jeho nákres, ale jak bude vypadat, zatím neprozradím, to je opravdu ještě brzy ;-)

 

JAK SE CÍTÍŠ, KDYŽ JE SCELET OZNAČOVÁN ZA ŠPIČKU CZ SPEED METALU?

Samozřejmě nás to moc těší, ono je to také dáno tím, že u nás moc kapel podobného ražení není, pokud bychom hráli třeba death metal tak by o nás v součastné konkurenci třeba nikdo nevěděl. Ale je to příjemný pocit vědět, že naše snažení nese plody a že se o nás ví.

 

JAK PROBÍHALO NATÁČENÍ CD?

Tentokrát jsme se vrátili opět do studia BENAS na Seč. Tam jsme vlastně jako kapela začínali a jako vždy bylo natáčení skvělým zážitkem. A i když to byla velká dřina, přesto nás to všechny bavilo a zažili jsme moře legrace. Nikdo z nás už sice nemá žádnou dovolenou, protože všechna praskla na natáčení, ale stálo to za to. Hlavní zásluhu na pohodě ve studiu má samozřejmě Míla Sládek a nesmíme zapomenout na jeho pomocníka Tondu Donáta. Kdo má zájem tak na našem webu ve fotogalerii je seriál o natáčení, kde jsou zaznamenány všechny klíčové momenty zrodu tohoto alba.

 

NA CD JE SPOUSTA HOSTŮ, BYLO SLOŽITÉ JE SEHNAT?

Když jsme začali natáčet, tak vlastně jediní hosté, s kterými jsme počítali, byli Jirka Karpjuk a Míla Sládek. Ostatní tak nějak vyplynuli z děje. Když byli hotové základy, rozhodli jsme se, že klávesové smyčce podpoříme živými a tak jsme poznali Honzu Ferlese, který si nakonec na této desce houslí opravdu užil, a dopadlo to skvěle. Do sboru jsme oslovili všechny naše kamarády z okolních kapel, na Danku Zborníkovou nás nakontaktoval Jarda „Bárt“ Novák, no a když jsme ve sboru slyšeli Jirku Kejzalra, jeho „pekelný“ hlas nešlo nepoužít.

 

CO PLÁNUJETE V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ?

Tak právě se chystáme na nějaký ten videoklip a pak hlavně hrát a hrát a hrát a platit dluhy ;-)

Chtěli bychom si příští rok zahrát také na nějakých větších festivalech, prostě normální život kapely. Samozřejmě začínáme pomalu tvořit materiál pro další album.

 

POPIŠ TYTO JEDNOTLIVÝ SKLADBY, HUDEBNĚ I O ČEM POJEDNÁVÁ TEXTOVĚ

Vždycky jsem byl proti tomu vysvětlovat o čem a jaká je která písnička, myslím, že úsudek by si měl udělat každý posluchač sám a každý si v té které skladbě najde něco jiného, takže bych to udělal asi takto:

1.ŽÍT V OZVĚNÁCH – RYCHLÁ

2.ORFEUS – VŠEHOCHUŤ – POMALÉ I SAKRA RYCHLÉ PASÁŽE

3.TAK POJĎ – TAKOVÁ NAŠE LIDOVÁ, KDE SI VŠICHNI ZAZPÍVAJÍ

4.PROKLETÍ VLKA – OPRAVDOVÝ NÁŘEZ

5.KEEPER OF LIGHT – POMALÁ BALADA

6.LIFE HAS TWO DAYS – OPĚT NÁŘEZ ZPÍVANÝ V TRIU – LÍDA, KOLÁČ A SÝSÁK

7.200 – ZATÍM NAŠE NEJRYCHLEJŠÍ VĚC, V NÁZVU SE SKRÝVÁ I TEMPO TÉHLE SKLADBY, TÍMTO JSME CHTĚLI DOKÁZAT KAPELE DRAGON FORCE, ŽE I MY UMÍME HRÁT RYCHLE ;-D

8.FLY AWAY – RYCHLÁ SPEEDOVKA

9.VÁLKA V NÁS – SCELEŤÁCKÁ KLASIKA

 

NA ZÁVĚR BYCH SE ZEPTAL NA ZÁVĚREČNOU PÍSEŇ “SWAN SONG“. DOBRÁ TEČKA ZA KVALITNÍM MATERIÁLEM. CO BYS O NÍ ŘEKL?

Tak toto je otázka spíš pro autora této skladby, kterým je Paťan. Tuhle skladbu kompletně vymyslel a je to vlastně pokus o něco v českých speedových vodách moc nepoužívaného. Spojení metalové kapely a symfonického orchestru, což je úžasná věc a někdy si takto zahrát na živo by bylo něco fantastického. Samozřejmě velký podíl na tom jak tato skladba zní, mají Míla Sládek a Honza Ferles, kteří jí dali konečnou podobu. Uvidíme co dál, třeba na dalším albu bude něco v tomto duchu, osobně bych si to určitě přál.

 

DÍK ZA ROZHOVOR!

 

 

Recenze alba Žít v ozvěnách - VOLUMEMAX

Autor: Crimson Thunder Pátek, 08 září 2006

 

Tak zde máme opět českou speed metalovou partičku SCELET, která vyráží na zteč se svým druhým počinem, nazvaným „Žít v ozvěnách“.

 

Musím se přiznat, že po poslechu alba jsem značně zmaten. „Žít v ozvěnách“ se chová jako chameleón. V mnoha okamžicích mi přijde jako album, které je o dvě třídy lepší než debut, jindy se však objeví chvíle, které celý dojem srazí na kolena a člověk s nostalgií vzpomíná na „Labyrint“ a nakonec je výsledek tedy tak zhruba stejný, jako prvotina SCELET. Vezmeme to všechno popořadě.

 

Hudba je oproti albu „Labyrint“ o něco komplikovanější. Zatímco na debutu byli SCELET přímočařejší, „Žít v ozvěnách“ nabízí trošku složitější (těžko říct, jestli vždy i promakanější) skladby, objevují se i nové nástroje nebo staré dostávají větší prostor. Ohledně těch nových nástrojů…do hudby SCELET se zapojily housličky a musím říci, že kdykoli se jejich libé tóny přihlásí o slovo, plesám radostí. Jejich největší role přichází ve skladbě „Swan Song“. I nyní SCELET potěšili perfektní baladou, která je však tentokrát instrumentální. Nic to ale nemění na tom, že „Swan Song“ je důkazem perfektního muzikantství.

 

Více prostoru dostává baskytara, ale především klávesy. Ach ty klávesy. Pokud jsem chválil housle, tak klávesy budu většinou zatracovat. Říkám většinou, protože se na „Žít v ozvěnách“ najdou i místa, jako třeba skladba „Orfeus“ nebo „Tak pojď“, kde mají klávesy dobrý zvuk, ale stačí jmenovat třeba věci jako „Žít v ozvěnách“ (úvodní klávesy) a především „Fly Away“ a člověk má poslech alba hodně pokažený. Jejich zvuk je možná originální, ale nevím, jestli je nešťastnější řešení dávat famfáry jako klávesová sóla. To jsou přesně ty hudební momenty, které nahrávku srážejí. Kytary jsou asi na stejné úrovni jako na debutu, všechno v pohodě, a tak nemá cenu se o nich více rozpisovat.

 

Je zde ještě vokální a textová část. Zpěvák Petr Sýs zpívá parádně (ostatně tak zpíval i na debutu), ale zaráží mě jak je možné, že čas od času je jeho vokál (a to především ve výškách) trochu nepříjemný, alespoň mě to tedy tak přijde. To na debutu nebylo a mě osobně to také trochu kazí poslech. Jinak ale zpívá parádně a bezchybně.K textům mám už jen takový malý doplněk. Docela mě mrzí, že některé skladby jsou zpívané česky, jiné anglicky. Působí to, jako že kapela sama neví, kterým směrem chce jít. Jestli se snažit prorazit do zahraničí díky angličtině nebo jestli chce spíš hrát pro českého posluchače a psát pro něj české texty. Navíc je pravda, že Petr Sýs má čas od času docela přehnaně ostrou výslovnost, což je opět příklad skladby „Fly Away“.

 

Jak jsem tedy zmínil na začátku. Album mohlo dostat dobře o dva body více nebýt několika přitěžujících momentů, které jeho kvalitu přímo táhnou dolů. I přesto si však myslím, že „Žít v ozvěnách“ je lepší než jeho předchůdce a zaslouží tedy vyšší hodnocení, ale je to jen o ten nejtenčí vlásek.

 

 

 

Hodnocení: 6/10

 

Recenze alba Žít v ozvěnách - METAL FOREVER

Přiznám se lidi, že jsem z novinky kapely SCELET na rozpacích. K tuzemskému speed metalu mám stále svoje výhrady a o to je to horší, když se jedná o model STRATOVARIUS. Bohužel nám do této škatulky SCELET mírně zapadl. Debut „Labyrint“ dával naději, že přes jasnou klišovitost by se kapela mohla vyvíjet dobrým stylem a že je víceméně na dobré cestě. „Žít v ozvěnách“ je svým způsobem kvalitnější placka než předchůdce, ale vadí mi na ní právě ta kýčovitost a snaha o co největší přiblížení k sypačkám ze severu. Kvalitnější je po hudební stránce. Kytarové vyhrávky a sóla jsou opravdu lahůdka a už dlouho jsem neslyšel tak kvalitní práci na tuzemské nahrávce tohoto ražení. Jako příklad bych mohl vypíchnout hned úvodní dva kusy „Žít v ozvěnách“ a „Orfeus“. To nejlepší a uchu nejvíc lahodící se však nachází v samotném závěru pod názvem „Swan Song“. Opravdu nádherná instrumentálka, kde se skvěle propojují orchestrální pasáže s melodickým kytarovým spodkem. Musím říct, že s tímhle mě SCELET opravdu velmi mile překvapil. Právě tudy možná vede ta nejlepší cesta. Není na škodu, vypustit občas ze sebe pár emocí... Kytary prostě celou nahrávku táhnou. To však nemůžu říct o klávesách. Možná teď jsem moc kritický, ale na tomto CD mi přijdou doslova odpudivé. Když pouze podkreslují, tak nemám jediný problém, ale když se rozhodnou obsadit hlavní roli, tak už tu problém je a to víc než velký. Neříkám, že na ně Pavel Patka neumí, ale ten „fanfárový“ styl je fakt k uzoufání. Doslova tím skladbu ubije a dobrý nápad jde jednoduše do kopru. Nad tím bych se příště zamyslel!

 

Hudební část jsem probral a teď tu máme tu stejně důležitou – vokální. Vím, že se kapela poohlížela po sólovém vokalistovi, ale nakonec práce opět zůstala na Petrovi Sýsovi. Petr není žádný extra zpěvák, což určitě sám dobře ví, ale je určitě dostačující. Občas to sice v nějaké té výšce zaskřípe, ale i s tímhle si příště snad poradí...

 

A teď ke skladbám samotným. SCELET spadl do pytle těch nerozhodných kapel, co neví, jestli mají hrát v češtině nebo v angličtině. U této party se přikláním k angličtině, i když mě výslovnost občas doslova zatahá za uši. „Fly Away“ sice potom ještě více připomíná STRATOVARIUS (Dokonce tam slyším i náznaky mistra Kotipelta...), ale to se dá oželet, protože kvalita jí nechybí. Stejně tak baladické „Keeper Of Light“. České skladby jsou na tom o něco hůř. Hlavně „Tak pojď“ je až moc laciná vyřvávačka...

 

Možná budu teď při celkovém hodnocení o něco přísnější, ale myslím, že právě zviditelnění těch negativních faktorů může kapele pomoci nejvíce. Příště bych proto preferoval spíše angličtinu, možná více progresivních prvků a hlavně bych zklidnil klávesáka, hehe...

 

Venca 5/10

Recenze alba Labyrint - Speed of Light (sk)

 

 

Táto česká kapela je zatiaľ ešte pekne „zastrčená“. Teda rozhodne nejde zatiaľ o u nás veľmi známu metalovú bandu. Ak ale budú chalani pokračovať v takomto štýle, tak onedlho budú riadne známi a obľúbení. SCELET sú niekde z pod Krkonoš a hrajú melodický power/speed metal. „Labyrint“ je prvým albumom kapely (po pár demách), ktorý je už na úrovni. Myslím tým to, že CD je dosť dobré a môže sa rovnať aj s ďalšími českými alebo slovenskými (ale aj zahraničnými) powermetalovými či speedovými kapelami. Album má síce niektoré „československé“ muchy, ale to nevadí. Zvuk je dosť slušný. Muzika je v poriadku a čo spev? Dobrý. Spevák nie je slabým článkom kapely, ako je to väčšinou problémom u „našich“ kapiel. Nie je síce ešte majstro, ale rozhodne nekazí muziku. Skladby sú naspievané po česky, ale ani to nevadí. Nie je to časté, že metalové songy po česky ma bavia. Texty sú dobré, nespieva sa o blbostiach a nie je to ani moc nasládlé. Je to na úrovni starých KREYSON povedzme, čo sa týka textových kvalít. Hudba je melodický power až speed metal s klávesami. Nekopíruje sa ale žiadna veľká kapela, čo je len dobre. Čiže nejde o český HELLOWEEN ani STRATOVARIUS. Muzika je občas pekne rýchla, ale žiadna skladba nie je rýchla od začiatku do konca, ako to je u niektorých zahraničných kapiel. Chalani ale vedia hrať aj rýchlo! CD „Labyrint“ je výborné, kto má rád starú českú či československú scénu, musí! Kto nie až tak, ale nové veci môže, mal by si tiež toto CD obstarať. Veľmi slušný výkon. Kapela poslala aj promo „Orfeus“, čo je nová vec, ktorá je ešte lepšia, takže sa máme na čo tešiť aj do budúcnosti.

 

Maťo Kimlička

hodnotenie: 8/10

 

recenze alba Labyrint - ALANROHAN label

11 skladeb cca 49minut rok vydání 2004 pokud se řekne v Čechách Heavy Metal nebo Speed většinou zůstávám trochu rezervovaný slyšel jsem dosti Českých kapel v tomto zaměření a spíše bych definoval hudbu do BigBeatu, ale SCELET je výjimkou (+ještě pár kapel) která opravdu dokáže SPEED Metal nejen zahrát ale i uzpívat. Klobouk dolů. Melodičnost a nasazení s živelností Speed Metalových kapel je zde slyšet z každé skladby kdo má rád toto zaměření mohu vřele doporučit né nadarmo SCELET zaplňují horní příčky netových rádii a směle zastiňují kapely zvučných jmen né jen našich ale i zahraničních. Jinak chlapci mají několik alb za sebou v přípravě je i nové a samozřejmě i pár klipů.

 

recenze Orfeus - Panda Music

Scelet – Orfeus 2005, promo CD – R, (Scelet)

 

Toto CD obsahuje videoklip Labyrint a skladbu Orfeus, jako předzvěst nového CD. Jaký CD bude? To si budeme muset ještě chvilku počkat. Nicméně podle válu Orfeus zůstávám v klidu. CD určitě bude skvělý. Silné melodie a postupy v Orfeovi mnohé napovídá. Jinak klasika. Speed metalová klasika. Vál nepatří sice k ultra rychlým ale stojí za to. Tohle si určitě objednejte, za 20kč to určitě stojí. Videoklip se též vydařil. OK nápad s tím kinem :-) Videoklip taktéž můžete vidět na DVD kompilačce “Metal, punk, H / C Forever vol. 1“….

 

 

recenze alba Labyrint - Panda Music

Scelet – Labyrint 2004 (Scelet)

 

Tak to je bomba! Je to fakt speed metal! Já mám vždycky obavy ze škatulek, jsou kapely, co používají tvrdší označení, než jakou hrajou hudbu. Když se skupina označuje za heavy metal, spíš počítám, že to bude tvrdší rock atd. Ovšem Scelet si za označením “speed metal“ můžou klidně stát. Dobrý muzikanti jsou hoši ze Sceletu, a to všichni, trošku víc je třeba pochválit bubeníka :-) CD obsahuje 11 songů, s toho jeden cover “Svědomí v nás“ od smečky Loretta, což byla dívčí kapela. V tomto coveru si dokonce zazpívala Daria, zpěvačka Loretty. Dlouho jsem neslyšel tak dobrý CD českej, a navíc speed metalovej skupiny. Vypalovačky odsejpaj, tak jak maj, poved se i ploužák “Katedrály“. S tímhle CD klidně můžeme jít do světa. A to i přes českej zpěv, panč anglicky zpívá u nás kde jaká buranská kapela z vesnice (či města) a nedostane se stejně dál než do další vesnice :-) Materiál je kvalitní, teď už jenom záleží na štěstí, a taky samozřejmě financích. Scelet si s klidem dokážu představit ve světovej špičce po boku třeba Hammerfall, Helloween atd. Jen to hoši nezkurvit a nevyměknout…

 

 

recenze alba Labyrint - portál VOLUMEMAX

Autor: Crimson Thunder 4.12.2005

 

Tak zde máme další speed metalovou partu z Čech, která si říká SCELET. Přiznám se, že jsem od nich očekával hodně, částečně i proto, že jejich internetové stránky jsou hodně promakané. Samozřejmě kapely nesoudím podle jejich stránek, ale vynikající stránky často mohou slíbit i vynikající hudbu. A bohužel jsem se trochu sekl a z velkého očekávání bylo docela velké zklamání.

Většina písniček patří do kategorie průměrných. Takových neškodných, které sice nic moc nepokazí, ale na druhou stranu vás nepoloží na lopatky.

 

Pár skladeb má cosi do sebe. Vyzdvihnout musím v každém případě baladu „Katedrály“. Opravdu vynikající skladba, balada jak má být. Parádní hudba a zpěvná linka. Mohl bych se nad ní rozplývat třeba půl recenze. Z mého pohledu se jedná o jednoznačně nejlepší věc, kterou mi album na svých drážkách poskytlo. Nyní popojedu trochu dál. Jako nadprůměrné skladby bych hodnotil například čtyřku „Labyrint“, píseň „Hledáš dál“ a „Svět patří nám“, kde zpěvák SCELET zpívá ve slokách o něco hrubším hlasem, což působí docela zajímavě. Navíc se jedná i po hudební stránce o velmi dobrou píseň.

 

Bohužel je na albu „Labyrint“ i druhý extrém. Protiklad „Katedrál“. Tím je, podle mě, „Svědomí v nás“. Hudebně je to paradoxně jedna z nejříznějších písní na albu. Klidně mohla být další povedenou věcí, ale co jí potápí je zpěv…to je něco, co moje zvukovody dráždí neuvěřitelným způsobem. Nevýrazný ženský vokál, který se do speedu ani trochu nehodí a Daria (zpěvačka, která v této skladbě účinkuje jako host) spíš text odříkává než zpívá. Ještě pár dalších momentů na albu na mě zapůsobilo negativněji, nicméně v porovnání s vokálem ze „Svědomí v nás“ již nejsou tak podstatné.

 

Celkově na mě nahrávka zapůsobila takovým chladnějším dojmem. Na jednu stranu jsou zde skladby s vynikajícím potenciálem nebo skladby, které mají opravdu co nabídnout, na druhou stranu jsem zde našel kousky, které jsou průměrné nebo momenty, které ve mně opravdu nezanechaly pozitivní dojem.

 

Nesmíme ale zapomenout, že „Labyrint“ je prvním regulérním albem kapely a mnoho prvních alb, dnes vynikajících kapel, za moc nestálo a jaké hvězdy se z těchto kapel vyklubaly. A kolik debutů znělo daleko hůř než „Labyrint“? Za sebe tedy mohu říci, že v žádném případě nelámu nad SCELET hůl nebo spíš kost. Uvidíme, co nám přinesou na druhém albu. Věřím, že svůj potenciál využijí lépe.

 

Hodnocení: 5/10

 

 

 

 

 

Scelet: Labyrint

Petr Korál, Rockshock, 2004, roč. 2, č. 7

 

Rychle, a přitom dostatečně melodicky. To je speed metal – a to je i východočeský Scelet, který prapor tohoto ještě nedávno „žánru na odstřel“ (dnes už byste měli být s tímhle tvrzením opatrní) statečně třímá řadu let. Pokud se však nepletu, Labyrint je po několika demosnímcích jeho vůbec prvním oficiálním nosičem. Speed v podání Sceletu je spíše průměrná záležitost, ke světovým špičkám tohoto stylu by skupina musela udělat ještě několik mílových kvalitativních kroků, hlavně po skladatelské stránce – ale například i stran větší energie studiového projevu, nezaškodily by ani drtivější bicí s vícero dvoukopákovými salvami apod. Scelet zní přece jen dost česky, občas až tancovačkově v tom nedobrém smyslu. Body za celkový dojem srážejí i značně neohrabané – protože buď tematicky klišovité, anebo značně plytké a povrchní – texty. Ovšem pozor, na desce nescházejí ani skladby, představující z hudebního hlediska velice solidně zvládnuté melodyspeedové řemeslo. Týká se to zejména písní S Tebou, Labyrint, Ledová královna a symfometalovými názvuky ozvláštněné Naděje. Příjemným „bonusem“ pak je nová, zrychlená a parádně našlápnutá verze songu Svědomí v nás z někdejšího jediného alba brněnské dívčí metalové kapely Loretta. Přišla si ji dokonce zazpívat sama Daria Hrubá, někdejší předačka Loretty, jejíž jméno dnes můžete často zaslechnout v televizi při závěrečných titulcích některých zahraničních filmů a seriálů – pracuje (nebo už je to minulost?) totiž v jednom brněnském dabingovém studiu.

 

Hodnocení: 2,5 z 5

 

 

V labyrintu se neztratili

Obří novinky : zprávy z Hostinného a okolí, červen 2004

 

V sobotu 8.5. se v Dolní Kalné na prknech místní Sokolovny odehrál křest nového CD skupiny Scelet „Labyrint“. Jako hosté vystoupili Epitaf a známá chlumecká skupina Komunální odpad. Ti dokázali v malém sále jako předkapela navodit úžasnou atmosféru srovnatelnou s koncerty ve velkých halách. Nemalý podíl na tom měli i jejich skalní fanoušci v týmových dresech. Skupina Scelet tak nastupovala do vroucí atmosféry. Svým excelentním výkonem v plném nasazení a vysokém tempu nenechali nikoho v sále ani na okamžik vychladnout a jistě si získali sympatie všech přítomných. O tom svědčí i reakce publika, které nechtělo Scelet propustit z jeviště a za nadšených ovací je donutilo k několika přídavkům. Samotný křest pak proběhl jak se patří – krkonošským pivem. Skladby z debutového alba fanoušky nikterak nezklamaly a koncert pokračoval ve stejném duchu dlouho do noci. I když se místní Sokolovna nedá srovnat s Letnou nebo Lucernou, byl to pro všechny skvělý zážitek. Litovat mohou nejen milovníci metalu, ale prostě jen dobré hudby, kteří o tuto akci přišli. Scelet zvládli koncert na výbornou a tak nezbývá než popřát hodně úspěchů na hudební scéně, chuť do hraní a inspiraci, abychom se brzy dočkali dalšího minimálně stejně kvalitního alba.

-rk-

 

 

Scelet : Labyrint

Martinec, Luboš, Spark, 2004, roč. 13, č. 11

 

Poctivě dlouhotrvající nahrávka „Labyrint“ (čas 48:42) kapely Scelet (která se mimo jiné účastnila naší tuzemácké soutěže) přináší ortodoxní speed metal, charakterizovaný nejvíc ze všeho právě onou ortodoxností. Tedy dvěma až třemi klasickými riffy, nějakou tou melodickou vyhrávkou (podbarvenou i tak trochu renesančně znějícími klávesami) a pod tím vším dvoukopákovým bubláním. Když k tomu připočtu nezvykle vlažný, neprůrazný a zbytečně „měkký“ zvuk a samozřejmě neutrální texty („Čas“, „Naděje“ nebo „Hledáš dál“) včetně češtinářských nesmyslů („... pojď si se mnou hrát, líbat a smát, dej mi pár úsměvů, vzdám se ti rád..“ /“S Tebou“/), nemůže se pak na mě nikdo zlobit, když dospěju k právě k takovému hodnocení, jaké si můžete přečíst o řádek níž.

Hodnocení: 3,5 z 6

 

 

Scelet : demo

Kozák, Jan, Spark

 

Česká speedmetalová komunita je podle mého pohřbena snad nejhlouběji ze všech rockujících a zmetalizovaných odrůd (těsně vedle leží progresivisté a kousek nad nimi trasheři), ale i v těchto pro „melody both“ nehostinných končinách se vytrvale pokoušejí prodrat alespoň pět stop pod zem další snílci. Pětičlenní SCELET patří k těmto vytrvalcům, a přestože jejich demo obsahuje pouhé dvě skladby, myslím si, že by obstáli i v přebujelé evropské scéně (s přihlédnutím k některým protěžovaným kapelám). Obzvláště se mi zamlouvají vyhrávky a sóla, které skladby decentně zdobí, působí nenuceně a přitom zřetelně slyšíte, že kytaristé by v případě potřeby dokázali zaštrikovat i rychleji. Trochu jsem se obával použití doprovodného ženského zpěvu a houslí, ale i zde SCELET přistoupili k celé věci z rozmyslem a vokály i smyčcový nástroj použili pouze pro efektní dochucení. Pro celistvější obraz by to chtělo samozřejmě o jednu dvě skladby více, přesto však i tento krátký celek působí sympaticky, neboť SCELET se zbytečně neohánějí bombastičností a dalšími dnes vzývavými berličkami a místo toho pořádně tlačí na starou speedovou pilu.

Hodnocení: 4 z 6

 

 

Recenze: Labyrint

http://metal-man.wz.cz/recenze/scelet-labyrint/scelet.htm

Styl: speed metal

Rok vydání: 2004

Stopáž: 48:45

Studio: Atol

Země: Česká republika

Speed metalová skupina Scelet brázdí česká pódia už od roku 1996. Téhož roku natáčí Scelet svoji první třískladbovou demo nahrávku ve studiu Benas. V průběhu roku 2000 přichází do sestavy baskytarista Hujer a klávesista Paťan. V této sestavě začíná Scelet tvořit nové skladby, které jsou posléze zaznamenány ve formě singlu opět ve studiu Benas. V únoru 2004 se Scelet zavírá do studia Atol, kde mimochodem ušili CD velmi pěkný zvukový kabátec, a nahrává CD „Labyrint“.

Od Sceletu jsem měl tu čest slyšet jejich singl, konkrétně skladby „Pýcha“ a „Úděl psanců“, tudíž jsem představu, co mám očekávat, tak trošku měl. Scelet nám opět servírují dosti častou podobu českého speed metalu, který se ještě pořád nedokázal odvázat od klasického bigbítu, ale jsem rád, že pánové mají nakročeno tím správným směrem a jeho vlivy jsou stále méně slyšitelné. Rozhodně méně než u nedávno recenzovaného Brilienu. Nechci vzbudit dojem, že jsem nějakým ortodoxním odmítačem bigbítu, ale u českých kapel honosících se stylovým zařazením speed metal se dost často stává (alespoň já mám dost často tento pocit), že se speed s bigbítem jaksi smísí, a pak se dějí věci. Tohle ale naštěstí u Sceletu není až tak na pořadu dne a já vám za to děkuji. Skladby mají vcelku slušný drive a nedá se jim upřít snaha o šlapavost a líbivost. Zpěv není moc hnaný do extrému. Tedy žádný speed metalový „kastrát“, ale drží se spíše při zemi. Občas mi zpěvák Sýsák svým stylem zpěvu a barvou hlasu připomíná Tomáše Hrbáčka ze západočeského Mashe. Jedna ze dvou věcí, které bych chtěl Sceletu tak trošku vytknout, jsou občas dosti úsměvné texty a občas lehce protivný zvuk kláves (viz.skladba „Naděje“). Myslím si, že Sceletu daleko více sluší svižnější skladby, např. „S Tebou“ nebo „Labyrint“, než skladby pomalejší. Tady bych viděl sílu souboru. Tedy přišlápnout rychlostní pedál k podlaze a hurá na česká speed metalová kolbiště.

Mám-li vyřknout nad albem „Labyrint“ nějaký ortel, řekl bych asi toto: Album, které vás sice nedostane do kolen, ale zároveň to není žádný průser. Tedy stručně řečeno pěkný průměr. Na druhou stranu je slyšet, že kluky hudba očividně baví a to je nejdůležitější. Myslím si, že až jednou na Scelet vyrazím (jednou už jsem si je nechal hloupě ujít), nebudu považovat tento čas za ztracený.

Hodnocení: 5/10

 

 

SCELET - Labyrint

http://metalforever.wz.cz/rec-scelet.php

 

Pravověrný speed metal u nás není tak vídaný jev, i když bych řekl, že poslední dobou se začíná tento styl opět vzmáhat. Jedni z těch pravověrných, co tento styl po naší zemi vesele šíří, jsou kluci z kapely SCELET. Tahle banda je mi obzvlášť sympatická, protože je jasně slyšet, že to hrají přímo ze srdce. Instrumentálně je to docela nadupaná deska, i když oproti světové konkurenci tomu pořád ještě něco chybí... Zpěv je trošku slabší (spíš průměrný), ale najděte u nás kvalitního speedového vokalistu. Každý není Křížek... Přesto všechno se mi toto debutové CD opravdu hodně líbí a ve svém přehrávači se ohřívá celkem často. Nejdřív jsem nemohl najít žádný pořádný hit, který by mě dokázal dostatečně chytnout, ale postupně jsem začal objevovat kouzla jednotlivých skladeb. Důležité jsou melodické, zpěvné refrény a ty naštěstí kapele problémy nedělají. Jsou dobře zaaranžované a vůbec nezní vlezle, jako to bývá u podobných partiček. SCELET nejvíc sází na rychlé tempa, takže první dvě skladby vůbec nepřekvapí. Trojka "Naděje" však trošku zvolňuje a na povrch se dostávají i symfonické prvky. I tahle tvář kapele sluší. Za největší hymnu bych určil titulní vypalovačku, která obsahuje všechno, co by správný metalový hit obsahovat měl. S CD mi přišel i velmi povedený klip k této pecce. Ani povinný ploužák "Katedrály" nezní úplně blbě, i když zavání trošku tuctovostí. Po titulním kousku má největší šanci na hit sedmička "Ledová královna", která skvěle mění tempa a nálady. Když přeskočím všechny ostatní skladby, tak se dostaneme k tomu nejlepšímu, co nám CD předkládá, a to je naprosto špičková závěrečná předělávka "Svědomí v nás" od kapely LORETTA. Dokonce si jí zapěla frontmanka této dívčí kultovní bandy Daria. Možná je trošku nespravedlivé, když nejvíc chválím předělávku než vlastní tvorbu, ale já opravdu jinak nemůžu. Je to skvost s velkým S. Vynikající tečka za opravdu povedeným CD. Vřele doporučuji všem metalovým fanouškům, kterým ťuká srdce trošku rychleji, než by mělo... A abych nezapomněl, kytarista Koláč má obzvlášť rád tanga, takže mu holky udělejte radost a až budete na nějakém koncertě SCELETu, tak mu nějaké darujte...

 

7,5

Venca

 

 

Radio Šumava

22.10 - dnes ve 20.00 v pořadu Rockplác v rámci CZ kapely ovlivněné NWOBHM zazněla v rádiu skladba Labyrint